Pečení a vaření mi není cizí. Peču a vařím už dlouho a rád. Takže článek typu "Mé první pečení" nebo "Zkazil jsem co se dalo" v tomto příspěvku nehledejte.

O Paleu se v poslední době napsalo hodně, takže to zde psát také nebudu, jen to, že se cítím skvělě a změnily se mi chutě.

Paleo neznamená, že jíte syrové maso a nic víc, jak psal iDnes. Tak jsem poprvé pekl dort (když už byla ta příležitost), ve kterém jsou:

ořechy, ořechy, vejce, sirup, čokoláda.

Inspiraci k upečení mi přinesla @Sugarfreelife, která prolézá weby a hledá dobroty a pak je hází na svůj web PaleoLifestyle.cz.

A teď k pečení. Budete potřebovat

• 70% čokoládu (125 g)
• lískové ořechy (100 g)
• mandle (100 g)
• sirup z agáve nebo med (100 g)
• vejce (4)

Lískové ořechy dejte na plech a na 10 minut do trouby (180°C). Po vyndání z nich oloupejte opálené šlupky. Potom je dejte do sekacího mixéru a rozsekejte na menší kousky (ale ne na mouku-prostě aby šly ještě stále hryzat).

Blanšírované mandle (spařené ve vodě) zbavíte slupky a dáte je do mixéru. Vyrobíte z nich totiž mandlové máslo. Sekejte dlouho (cca 12 minut) a neuvařte mixér. Občas mu dejte oddech. Ve chvíli volna stěrkou sundejte nalepené mandle ze stěny nádoby).

25 gramů čokolády nasekejte nožem na kousky (pokud chcete bílý dort) a nebo rozpusťte na tekoucí v hrnci ve vodní lázni (pro hnědý dort).

A nyní už to půjde jedna dvě. 

Troubu nastavte na 175°C. Roztlučte vejce. Žloutky dejte do větší mísy a bílky do vyšší mísy. Agávový sirup vlejte ke žloutkům a rozmíchávačem napěňte. Přesuňte z mixéru mandle do mísy spolu s čokoládou (rozsekanou nebo tekutou) a také s lískáčema. Ze všeho nějakým nástrojem vyrobte hmotu.

Ve vysoké míse z bílků, do kterých hodíte špetku soli, vyšleháte sníh. Správný sníh nevyteče z nádoby ani s působením gravitační síly. Vyzkoušet to můžete jednoduchým pokusem, a to obrácením nádoby dnem vzhůru.

Sníh opatrně vmícháte do směsi ve větší míse. 

Teď už to zbývá jen nalít do vhodné formy. Dortová forma bude asi velká. Já jsem použil skleněnou zapékací mísu průměru 19 cm, vhodně doplněnou pečícím papírem. Pěčící papír upravíte nůžkami aby nedělal moc velké záhyby. Dort by byl otlačený jako váš obličej po probuzení.

Pečte 30 minut. Ani o sekundu více.

Zbylou čokoládu rozpusťte v hrnci, namočeném do vodní lázně, spolu s polévkovou lžící olivového oleje. Až bude dort upečený a vyklopený z formy, čokoládu nalijete přesně do středu dortu a ta se krásně rozlije po celé ploše. Pomoci jí můžete nakláněním celého talíře s dortem. Že před tím musíte sundat pečící papír snad napovídat nemusím.

Talíř i s dortem položte do lednice a čekejte až čokoláda ztuhne. V lednici po dobu tuhnutí můžete zhasnout.

Originál dortu (v tmavé podobě) i s receptem najdete na stránce Paleoliscious.

A protože všechny dietáře v republice zajímají čísla, tak jsou zde. Sacharidů je v tomto dortu přesně 149 gramů. Co by to ale byla za hodnota, kdyby nebyla s čím srovnat. Dort ve kterém byste nahradili mandle moukou, sirup cukrem a 70% čokoládu čokoládou na vaření by měl sacharidů rovných 265 gramů.

Takže vlastně dietní dort. Nevím jak se bude komu zdát sladký, ale já bych tam příště toho sirupu dal možná i méně.

Kdo má rád Jirku Babicu, může přidat i jitrnici a česnek. V tomto případě ale nebude odpovídat obsah sacharidů.

Permalink | Leave a comment  »

11. prosince 2011 jsem jel na výlet do Polska a protože Vodafone nabízí datový tarif Vodafone Passport Data na den za pouhých 50 Kč, tak jsem si ho v samoobluze aktivoval. Internet fungoval a po návratu jsem ho v samoobsluze opět deaktivoval. 

Jaké bylo mé překvapení, když mi dnes přišlo vyúčtování a za 25,4 MB si Vodafone účtuje 693,86 Kč s DPH.

Volám tedy operátorovi a po nahlášení problému se operátorka zeptá "Přišla Vám potvrzující SMS". No jasně, že přišla. Já nevím. Manželka říká, že přišla. 

Operátorka, že si to ověří, ať čekám. 

Tak na vaše číslo, žádná SMS odeslána nebyla, a tarif nebyl aktivní. Říkám, že jsem si to aktivoval v samoobluze. Nepřišla vám potvrzující SMS.

NECHCI ŽÁDNOU SMS, aktivoval jsem si službu v samoobsluze. Ale nepřišla vám potvrzující SMS.

Z téhle věty asi ve Vodafonu skládají zkoušky.

Říkám, že nechci platit 700 Kč za službu, kterou prodávají za 50 Kč. Neměl jste aktivní tarif a proto je to neoprávněná reklamace.

Slečna operátorka právě vyhrála úbytek pěti SIM karet, chci přepojit na jiné oddělení, které mi může okamžitě karty zrušit. S takovým operátorem, který odkazuje, ať si vše zařizujete v samoobsluze a neočekáváte potvrzující SMS nechci již nadále nic mít. Prý jestli nepřijde SMS, mám si zavolat operátorovi. Nechci volat operátorovi s každou volovinou, kterou si mám zařídit v samoobsluze.

Na oddělení rušení služeb mě přepojit nemůže, protože pracují do 17 hodin. Vyřídím to tedy zítra.

.

.

.

Jako vstřícnost mi nabízí slevu 50% z těch 693 Kč. Ještě chvilku se pokouším přesvědčit, že když tuto službu normálně prodávají za 50 Kč, ať je její vstřícnost ještě trochu větší. Že odmítám platit 700 Kč, když jsem si službu aktivoval.

Nepřišla vám potvrzující SMS.

Přijímám tedy nesmyslnou slevu. S operátorem se domluvit nedá. Jeden nespokojený zákazník jim křivky nenaruší.

Proč by operátor nepoždímal pár peněz. Přijde mi to jako klobáska pro čecha za 35,-, pro němce za 135,-. Co z toho, že to je ta stejná klobáska. Tady jde o stejnou službu. Pro někoho o koho nemá Vodafone zájem za 50 Kč, pro toho druhého za 700.

UPDATE

Zkusil jsem si data nyní aktivovat znovu. V nastavení samoobsluhy jsem nenašel žádnou informaci, kde operátor píše, že aktivaci služby potvrdí SMS.

Nahoře v místě, kde se aktivace provádí je Upozornění: Aktivace služby bude provedena okamžitě. 

Fintou, na které Vodafone rýžuje celkem slušné peníze, jsem objevil až nyní. To že si aktivujete službu vlastně neznamená, že jste si nějakou aktivovali. Po vybrání služby a stlačení tlačítka Pokračovat se na stránce objeví malý nenápadný čtvereček navíc v místech, kde ho ani nečekáte. Teprve tím se změny potvrdí a poté se teprve dozvíte informaci, že aktivace bude potvrzena SMS. Kdyby tuto větu napsali hned v prvním kroku, bylo by zřejmé, že k aktivaci nedošlo a řešil bych to jinak. Chytře naprogramované.

Uznávám tedy, že mým nepotvrzením k aktivaci skutečně nedošlo, ale amatérsky naprogramovaná samoobsluha těmto přehmatům výrazně nahrává. Zajímalo by mě, jaké procento zákazníků je po vyúčtování překvapeno.

Pod čarou bych ještě dodal, že podle reakcí na sociálních sítích nejsem jediný, který má zkušenost s tím, že Vodafone nefunguje jak má. Trvám si na svém, že operátor si bez možností jakékoliv obrany vzal neoprávněně 643 Kč.

Došlé reakce jiných zákazníků:

@ntr23 @Vodafone_CZ Pritelkyne si taky aktivovala v Samosce inkaso, neprisla ji potvrzujici sms a vdf si penize nestrhl. Hodne stesti!

Ivan Stloukal @Soptula

@ntr23 @Vodafone_CZ nefunguje v poslední době vůbec nic, jenom výmluvy a trapné výmysly. Ad zkušenosti @buddhacz a moje. Od Vodafone pryč!

Honza Urban @HonzaUrban

@ntr23 Nebo si neco deaktivujete a platite dal, deaktivujete na prodejne a platite dal, az na treti pokus. Prý chyba systemu

@ntr23 @Vodafone_CZ @Vodafone_pece Tuším co se stalo. Zmáčkl jsi "použít změny" v samoobsluze? Ne? Já kdysi taky ne. Máš číst návody :-)

@ntr23 @Vodafone_CZ Já odešel včera :-) Samoobsluha funguje, občas není přístupná. Problém je ve špatné informovanosti uživatelů. viz #help

Permalink | Leave a comment  »

Dobrý anjel funguje na Slovensku od roku 2006. V současné době je na Slovensku 100 000 Dobrých andělů, tedy lidí, kteří přispívají na dobrou věc.

V ČR máme Dobrého anděla od září 2011. Založil ho Petr Sýkora s Janem Černým, bývalí zakladatelé a majitelé společnosti Papirius. S Petrem Sýkorou vyšel pěkný rozhovor v lednovém čísle časopisu Forbes.

Co je Dobrý anděl?

"Dobrý anděl je systém, pomocí kterého mohou až desetitisíce dárců, Dobrých Andělů, relativně malými pravidelnými měsíčními částkami každý měsíc výrazně finančně pomáhat až tisícovkám nemocných." zdroj

Dobrý anděl přispívá rodinám s onkologicky nemocnými dětmi, kterým každý příspěvek pomáhá zlepšit situaci vzniklou propuknutím nemoci. Rodiny o příspěvek mohou samy požádat.

K lednu 2012 se rozhodlo stát se Dobrými anděly již 825 dárců.

Transparentnost

Podle etického kodexu se veškeré obdržené příspěvky do posledního haléře rozdělí rodinám. Zakladatelé, členové Správní rady a Dozorčí rady pracují bez nároku na honorář. Tito také nerozhodují o vybraných rodinách, kterým se rozděluji vybrané příspěvky. O rodinách, které dostanou příspěvek rozhodují nezávislí odborníci.

Každý, který se rozhodne stát se Dobrým andělem, získá registrací přístup na svůj andělský účet, kde si může zkontrolovat, jakou částkou přispěl a jaká částka byla poskytnuta příjemci finanční pomoci. Každý vidí i konkrétní osoby, kterým jeho příspěvek pomohl.

Stal jsem se Dobrým andělem

Před nedávnem jsem vytvořil anketu s otázkou "Kolik Kč dáváte ročně na charitu". Její výsledky můžete vidět zde. Každý se může rozhodnout, jestli přispívat bude, nebo ne. Není to ničí povinnost. Já přispívám pravidelně již několik let. Neposílám DMS, nedávám příspěvky výběrčím na ulici, nekupuji si časopisy, kde "výtěžek" jde na dobrou věc. Mám svůj okruh nadačních fondů, které jsou mi nějak pocitově blízké. Posílám příspěvky fondu Pomozte dětem, Světlušce a s kolegy z kanceláře máme již 4 roky adoptovanou holčičku v Indii.

Když se objevil v ČR Dobrý anděl, rozhodl jsem se, že jej zařadím do svého portfolia. Ale ne na úkor fondů, na které jsem přispíval do té doby. Dobrý andělem jsem se stal v prosinci. Vytvořil jsem si v internetovém bankovnictví trvalý příkaz a už na začátku ledna jsem viděl, že můj příspěvek pomohl rodině paní Jindřišky H. a pana Jiřího H. Obě rodiny mají děti, které mají rakovinu. Na obě rodiny mám kontakt. Poštovní adresu, emailovou adresu, telefonní číslo. Vidím jejich i rodinné fotky. Stejně tak obě rodiny mají můj kontakt. Přeji oběma i dalším, kterým pomůžu v dalších měsících, aby léčení dopadlo dobře.

Stal jsem se Dobrým andělem a mám z toho dobrý pocit.

Permalink | Leave a comment  »

Jsme pětičlenná rodina a bydlíme v rodinném domě (řadovce), v obci s 6000 obyvateli.

Takto třídíme odpad.

A jak třídíte vy?

Napište do komentářů pod článek. Přidejte i kolik vás v domácnosti je, kde bydlíte a v jak velké obci.

Permalink | Leave a comment  »

Jedná se o aplikaci pouze pro iOS. Na dalších platformách pracují.

Další sociální síť? Další doporučovací služba? Proč?

Máme Foursquare, máme OINK, máme Twitter.

Stamped odstraňuje zbytečný balast. Stamped má čistý minimalistický design. Orazítkujte to, co se vám líbí, co vám chutnalo, místo, které se vám líbilo. Stejně tak knihy, filmy, hudbu, obraz v muzeu, časopis, aplikaci, značku bot, květinu, ......

Orazítkujte to.

V jednoduchosti je kouzlo a Stamped je jednoduchý. Nedudete číst doporučení tisíce lidí, které neznáte. Razítkovat budou jen přátelé, které pozvete a vy budete razítkovat pro ně. Nechte se doporučeními přátel inspirovat.

Vaše razítko je jako známka ***** (5 star). Orazítkujte jen to, co opravdu doporučujete, schvalujete. Abyste se vyhnuli orazítkování každého obrubníku ve městě, dostali jste do startu jen 100 razítek. Až je vypotřebujete, je konec. Ale nebojte, k získání dalších razítek tu máte své přátele. A pokud už s nějakým svým doporučením nesouhlasíte, tak ho smažte. Razítko se Vám vrátí zpět.

To co orazítkovali vaši přátelé a vy to rozhodně také doporučujete, můžete orazítkovat také. Pokud nemáte pocit, že toto doporučuje, protože to neznáte, můžete to jen olajkovat. Za obojí váš přítel dostane další razítka k dispozici. Místa, knihy, filmy atd., kterým přátelé dali své razítko si můžete zařadit do svého To-do listu a v budoucnu se k nim vrátit a následně třeba také orazítkovat.

Ke každému svému razítku můžete připsat svůj komentář nebo přidat fotku.

Aplikace je v současné chvíli navázána na Google places, Amazon, iTunes a Fandango. Chcete-li tedy orazítkovat oblíbenou restauraci, která má záznam v Google Places, nemusíte ji vytvářet. A písničku, kterou váš přítel doporučuje si zase můžete hned zakoupit v iTunes.

Jako každá podobná služba, je i Stamped založen hlavně na komunitě lidí. Ta je nyní v ČR nulová. Pojďte to tedy zkusit a Orazítkujte to.

Odkaz na aplikaci v iTunes: Stamped

Permalink | Leave a comment  »

TED (Technology, Entertainment, Design) jsou konference o myšlenkách, které stojí za to šířit dále (Ideas worth spreading). První konference proběhla v roce 1984.

Od roku 2009 jsou pořádány nezávislé konference místními organizátory po celém světě pod značkou TEDx. Dnešní zaměření TED konferencí už se netýká jen tří výše jmenovaných oblastí. 

Druhý brněnský TEDx byl vůbec první TEDx, kterého jsem se zúčastnil.Mé zhodnocení hned na začátek příspěvku.

Velice inspirativní. Každé téma mě nutilo přemýšlet. Sdílený prožitek je mnohem silnější než dívat se na TED Talk doma. 

Monika Barton našla svůj nový domov v Invercargill na novém Zélandu. Ve svých třech a půl příbězích přiblížila myšlenku o snech. Máte-li nějaký sen, jděte za ním. I ten Váš je splnitelný. 

Rod Paton, velšský hudebník začal svou přednášku brilantní češtinou. Přednesl svou myšlenku, že: 

• každý člověk umí zpívat
• v hudbě není špatných tónů
• každý zvuk má svůj význam
• muzicírování je aktem důvěry

Naskočila mi hned myšlenka Tomáše Hajzlera Proč nejsme kreativní. Všichni umíme kreslit, jen vzdělávací systém nás naučil, že tomu tak není.

O Rodově projektu Lifemusic si přečtěte na http://www.lifemusic.org/

Rod Paton dokonce rozezpíval zaplněnou Redutu. Úžasná atmosféra.

A připojím ještě Rodův citát, nad kterým stojí za to se zamyslet.

Kreslení je jako vzít čáru na procházku

Kateřina Šedá nepřišla na pódium sama. Přivedla si s sebou obec Bedřichovice. Doteď nevím, jestli to byla improvizace nebo dokonale nacvičené představení. Kateřina ve svém projektu přestěhovala Bedřichovice do Londýna a do Reduty to přišla předvést. Velká porce energie a humoru.

Zuzana Deflerová Brázdová, lékařka, jezdí pomáhat do krizových oblastí. Své vyprávění otočila z vážnosti tématu na svůj pohled, jak v krizových oblastech přežít a nezbláznit se z toho. Zuzana Deflerová Brázdová má tunu optimismu a energie.

Pavel Fajt, hudební skladatel, bubeník, před svým akustickým vystoupením doporučil každému pořídit si jakýkoliv buben. Nějakou náhodou jsem o tom den před TEDxem přemýšlel. 

Na závěr si nechám přednášku Oldřicha Botlíka s názvem Ještě že děti neučí mluvit škola. Pan Botlík hovořil o školství a vzdělávání dětí. 

Škola nedovolí dětem objevovat, to co je zajímá.

Nejpřínosnější je moment, kdy učitel pochopí, že se má držet zpátky a neurčovat další postup.

Slepé uličky jsou součástí objevování.

Kdyby škola učila děti mluvit, nikdy se to nenaučí.

Téma základního vzdělání mi v hlavě už nějaký měsíc visí. Má první dcera půjde za necelý rok do první třídy a upřímně se bojím toho, co v ní zanechá vzdělávací systém. Chtěl bych to mít nějak pod kontrolou, nějak pomoct tomu, ať její studium jde tou správnou cestou, ale nevím jak to uchopit.

Jste-li ve stejné situaci (děti v předškolním věku nebo na začátku povinné školní docházky) a máte podobné obavy nebo nápady jak to řešit, napište mi. Budu rád za každý nápad nebo impulz. Můžeme to probrat a více hlav možná něco vymyslí.

Stejně tak mě pan Botlík inspiroval Rodinnými projekty, do kterých máme zapojit děti. O tomto tématu bych také rád pohovořil.

Na podobné téma přidávám vystoupení Jany Nováčkové z pražského TEDx s názvem Jak se z touhy učit, stane sběratelství známek.

Součástí brněnského TEDx bylo i promítání čtyř TED Talků. Pokud jste je neviděli, určitě si pusťte.

Mick Ebeling: Vynález, který osvobodil uvězněného umělce

Alain de Botton: Vlídnější, laskavější filozofie úspěchu

Seth Godin: O klanech, které vedeme

Alan Siegel: Zjednodušme právní žargon!

Mezi jednotlivými bloky přednášek a po skončení byl docela velký prostor k navázání nových kontaktů a diskuzi.

Velké poděkování patří organizátorům, přednášejícím, ale také návštěvníkům. Bez vynechání každého by TEDx nebyl tím, čím byl.

Následující TEDxy v pořadí Bratislava, Praha, Brno se pokusím určitě navštívit. Za ten den inspirace rozhodně stojí. Pokud jste dosud TED neznali, začněte u TED Talks a najděte si mezi nimi tu vaši inspiraci.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Mé osobní poděkování pod čarou @sylvaf, @dakrup, @petrkou, @sotoniak, @pecosita, @bobmarvan, @vtunka a za kávu Doubleshot.cz 

Permalink | Leave a comment  »

Po letošní úspěšné premiérové okružní plavbě východním Středomořím (kdo nečetl, přečte Vydejte se na okružní plavbu)  pomalu plánujeme druhou plavbu, tentokráte západním Středomořím.

Napadla mě proto myšlenka na "osmidenní Twitter sraz":

• Na Twitteru i jiných sociálních sítích jsem poznal dost lidí, se kterými jsem se ještě neměl příležitost potkat
• Někteří z těchto lidí mají děti
• A někteří z těchto každý rok vymýšlejí kam zase na dovolenou 

Rádi tedy potkáme známé z internetu v reálu. 

Máme dvě holky 5 a 2 roky. Takže děti určitě vemte s sebou. Za prvé si budou mít s kým hrát (naše si s italskými dětmi moc nerozumněly). A za druhé mají děti do 12 let cestu zdarma.

Neberte to jako společnou dovolenou. Loď je dost velká na to, abyste měli od nás klid..:)

Pár informací k plánované cestě

Dovolenou plánujeme v květnu nebo červnu. Není ještě sezóna, ceny jsou levnější až o deset tisíc na osobu proti prázdninovým měsícům. Není ještě takové horko.

Ještě nejsme rozhodnuti jaký okruh zvolíme ale pravděpodobně to bude jeden z těchto dvou.

Janov - Marseille - Barcelona - La Goulette - La Valletta - Messina - Řím/Civitavecchia - Janov

Janov - Neapol - Palermo - La Goulette - Palma de Mallorca - Barcelona - Marseille - Janov

Protože ještě cestovní kancelář nemá na příští rok tyto plavby v nabídce, neznám přesnou cenu, ale počítejte od 15 000,- na osobu dle typu kajuty.

Pokud Vás plavba i nápad se potkat zaujal, jsem rád. Pokud máte otázky, ptejte se. Do vyplutí je času dost, můžeme diskutovat.

Kontakt: email ntr23.net(at)gmail.com / twitter @ntr23 a využít můžete také komentáře pod článkem

Permalink | Leave a comment  »

Postřehy z letošní dovolené strávené na osmidenní okružní plavbě po moři.

Proč na loď a ne do hotelu:

• Neuvěřitelný zážitek
• Každý den v jiném městě
• Příznivá cena (v závislosti na termínu)
• 2 děti do 12 let zdarma

V nabídce cestovních kanceláří specializující se na okružní plavby najdete různé destinace i různá rejdařství. V článku popíšu jen své vlastní zkušenosti z mé první plavby.

Rejdařství MSC Cruises

Čtvrté největší rejdařství na světě. Založeno 1987. Sídlo v Ženevě.

Počet lodí 11 (na rok 2012 objednána dvanáctá)

Oficiální stránky: http://www.msccruises.com

Loď MSC Magnifica

Datum spuštění na moře: 6. 3. 2010

Délka: 293,8 m

Šířka: 32,3 m

Počet palub: 16 (z toho 12 pro pasažéry)

Rychlost: 43 km/h

Posádka: 1027

Počet kabin: 1259

Cestující: 2518 (při obsazení kabiny dvěmi osobami) / max. 3605

Dojmy z lodi

• Loď je opravdu obrovská. Jak obrovská, to si uvědomíte, až když pod ní stojíte.
• Loď nehoupe.
• Personál je většinou z Asie (Indonésie, Nepál apod.). Je však velmi milý, ochotný. Pomalu začnete být alergičtí na dotazy "How are you Mr., everything okay?"
• Kabina byla dvakrát denně uklizena. Při snídani Vám uklidí postel na denní válení, při večeři rozestelou na spaní.
• Na lodi nemáte pocit, že jste v uzavřeném prostoru plném lidí. Je spousta míst, kde můžete být sami.
• Na lodi se nenudíte.
• Na lodi je program, kterého se můžete, ale nemusíte účastnit (aerobic, lekce tance, lekce italštiny apod. - zdarma)
• Jídlo 5x denně (snídaně, oběd, odpolední čaj, večeře, půlnoční snack) formou bufetu. Večeře je také servírovaná (měli byste přijít v předepsaném oděvu dle denního rozpisu - casual/informal/formal).
• Jídlo bufetového typu je každý den stejné. Je ale dost možností, že nemusíte jíst každý den to stejné. Ale vpodstatě všichni si berou od všeho každý den. Máte pocit že na lodi neděláte nic jiného než jíte.
• Každý večer dostanete noviny s rozpisem následujícího dne (kdy loď přistane, kdy odplouvá, jaké oblečení na večeři, akční nabídky obchodů, služeb, info o trase plavby, časy jednotlivých stravování).

Jedna z mála věcí, která mi vadila, je že Vám pořád osahávají děti. Chytají za ruce, hladí po vlasech, nastavují náruč. Asi na to jako češi nejsme zvyklí a v zahraničí je to normální, ale ani dětem to nebylo příjemné. A sahají všichni, personál, cestující, děti od puberťáků až po seniory.

Na lodi si můžete zakoupit prohlídky jednotlivých měst s průvodcem (ceny cca 40 EUR na osobu a jednotlivý výlet). Často se ale do města dostanete levněji, ať už taxíkem (kterých je v přístavech dostatek), nebo pěšky.

Plavba

Větší mapa

2082 km za volantem + 4641 km na moři

6723 km / 9 dnů /  6 států

Plavbu jsme zakoupili u cestovní kanceláře Diamond Travel. Cena 33560 Kč za dvě osoby a dvě děti.

Na lodi platíte servisní poplatek 7 EUR za osobu a den (automatické spropitné). Dále platíte nápoje (Cola, balená voda, alkohol, koktejly), zmrzliny a další objednávky v barech.

Během otevíracích hodin restaurací bufetového typu si můžete načepovat pitnou vodu v neomezeném množství (ale jen do skleniček, zákaz plnění PET lahví). Stejně tak je k dispozici zdarma čaj a káva.

Na lodi musíte být nejpozději půl hodiny před vyplutím.

Cena parkovného za osobní vůz je 90 EUR za dobu plavby.

1. den - nalodění Benátky

Deset kilometrů před Benátkama se otevřelo nebe a začaly padat kvanta voda. Teplota spadla z 27°C na pouhých 15°. Pěkný začátek dovolené. Příjezd do přístavu je jednoduchý. Po přejezdu hlavního mostu do Benátek se dáte na prvních semaforech doprava a jste tam. Trochu problém dělalo najít ten správný terminál. Stěrače nestíhaly a přes tu vodu se špatně četly tabule. 

Po nalezení terminálu vyložit kufry z auta, postavit k nim děti a ženu a zaparkovat auto. Parkoviště bylo asi 300 metrů bokem. Přestalo pršet. Před terminálem byl stoleček, kde hostesky měly připravené palubní vouchery, jejichž součástí byly i předtištěné visačky na kufry. Při nalodění procházíte stejným procesem jako při odbavení na letišti. Kufry Vám vezme personál, postoupíte k check-inu, kde Vám vydají palubní karty (slouží jako vstupenka z lodi, na loď, klíč ke kabině, platební karta na lodi). Při vydání karty si Vás vyfotí (fotku kontrolují v počítači při výstupu z lodi a poté při návratu). Tuto kartu má každý cestující včetně dětí. Při checkinu musíte také poskytnout platební kartu, kterou projedou terminálem a hned Vám ji zase vrátí. Po ukončení plavby si pak stáhnou automaticky útratu na lodi. Pokud nechcete poskytovat svou platební kartu musíte složit zálohu 150 EUR v hotovosti. Vyúčtování pak proběhne předposlední den před koncem plavby na pultu finančních služeb přímo na lodi. Poté projdete bezpečnostním rámem a v rentgenu zkontrolují příruční zavazadla. Poté už jen musíte projít chobotem přímo do lodi. Uvítají Vás, ukáží Vám cestu k výtahu a nasměrují k Vaší kabině.

Před kabinou už v té chvíli stály kufry odevzdané v terminálu. V kabině jsme si odložili příruční zavazadla a našli první noviny s uvítáním a pozvánkou na oběd. Bufetová restaurace se nachází ve 13. patře po obou stranách lodi. Má prosklené stěny od podlahy až ke stropu. Máte tak ničím nerušený výhled. Při výběru jídla máte pocit, že musíte vyzkoušet úplně všechno, takže se zaručeně přejíte (a tak to bude pokračovat po celých dalších 7 dnů). Kuchaři neustále doplňují pult s jídlem. Mají asi v popisu práce, že z poloviny zaplněná mísa už je špatně. Proto je pořád všechno plné. Vezmete si tedy talíř a nabíráte a jíte. Číšníci v dostatečném počtu neustále procházejí restaurací a ihned odnáší prázdné talíře. Když si jdete něco přidat, počítejte s tím, že Vám odnesou i příbor. Během jídla proto klidně vystřídáte i tři příbory.

Do vyplutí v 17 hodin zbývala asi půlhodina. Vyšli jsme na horní palubu a prohlíželi loď.

Někteří cestující již trávili chvíle v bazénu nebo vířivkách. Ostatní již čekali stejně jako my na vyplutí. Cesta z přístavu na moře vede přímo centrem Benátek. Loď pluje kolem chrámu sv. Marka.

V 19 hodin začínala servírovaná večeře v restauraci, kde máte přidělený stůl (název restaurace a číslo stolu je vytištěno na kartě). Číšník Vás usadí, přinese denní menu a pak to začne. Předkrm, polévka, pak bylo risoto. To bylo vynikající, snědl jsem ho tedy celé. Číšník se usmál, odnesl talíř a donesl hlavní jídlo. Hovězí maso s brambory. Ochutnal jsem tedy maso i brambor ale víc už by se do mě nevešlo. Následoval dezert. Horší to bylo s dětmi. I když měly speciální menu, jídlo jim zrovna nechutnalo. Těstoviny s rajčatovou omáčkou, husté polévky. Byly protivné a rozdováděné.

Po večeři jsem si šel ještě na hodinu sednout na palubu a číst si knížku. Loď plula, vítr pofukoval. Idyla.

2. den - Bari (Itálie)

Přistání v 10 hodin. Před tím snídaně a hned po snídani ven z lodi do města. Historické centrum je dostupné z přístavu pěšky a dá se obejít za hodinu. 

Historická část města nabízí procházku křivolakými uličkami. Místní domorodci žijí téměř na ulici. Otevřenými dveřmi vidíte přímo do kuchyně, na ulici mají židle, posedávají a diskutují se sousedy. Občas narazíte na malý krámek. 

Děti zatoužily po zmrzlině a také po prvním fyzickém kontaktu s mořem. Takže se močily nohy a ochutnávala voda. Je fakt slaná.

V 15 hodin loď opouští přístav a míří k řeckým ostrovům.

V 16.30 se ozývá ohlášený signál evakuačního cvičení (drill). Na toto cvičení Vás dopředu informují v lodních novinách. Cvičení se musí zúčastnit všichni (cestující i posádka). Vaší povinností je vyzvednou v kabině oranžové vesty a dostavit se na přidělené evakuační místo - Muster station (Přidělené místo je také vyznačeno na lodní kartě. Všechna se nachází na 7 palubě pod záchrannými čluny). Na místě člen posádky provede školení nasazování záchranné vesty apod. Celé cvičení trvá asi 30 minut.

Zbytek odpoledne jsme strávili u dětského bazénu na horní palubě. Děti byly spokojené. Oranžové bazénové osušky si můžete vyzvednout u hlavního bazénu (bez poplatku).

Druhý den bylo k servírované večeři doporučeno neformální oblečení (kalhoty/ne džíny, košile, sako, kravata nemusela být). Po předchozí zkušenosti už jsme si nedali celé pětichodové menu, ale jen výběr z něj. Večeře byla v italském stylu. Látkové ubrousky byly v barvách italské vlajky. Po hlavním chodu přineslo 40 číšníků za zvůků italské hudby, povzbuzování cestujících a točením barevných ubrousků 40 dortů. Prostě šou. Dorty byly spíše takové bábovky s ovocem, napuštěné likérem a hromadou šlehačky. Chuťově výborné. Děti opět odmítaly jíst, byly protivné a rozdováděné.

Po uspání dětí opět paluba a kniha.

3. den - Katakolon (Řecko)

Přistání v 8 hodin. Snídaně tak proběhla již v přístavu. Katakolon je přístavní vesnicí. Wikipedie uvádí 270 obyvatel. Na hlavní ulici dojdete z přístavu za 3 minuty a celou ji projdete za dalších 5 minut. Loď zde staví jen z důvodu, že 30 km od přístavu je Olympie, kde se konaly první antické olympijské hry. S dětmi jsme cestu do Olympie neabsolvovali. Můžete tam však dojet buď s placenou exkurzí, koupenou na lodi, nebo si můžete pronajmout automobil (cca 40 EUR) nebo skůtr (10 EUR).

Volný čas využily holky pro hledání mušliček (standardní suvenýr od moře). Pláž byla hnusná. Aby taky ne, když sloužila jako místní komunikace. Takže tři metry od pobřeží se po pláži proháněly skůtry, auta, dodávky. Divím se, že tam nejel i kamion.

Z místního obyvatelstva pracovali asi jen prodejci čínských suvenýrů. Další seděli v barech. Mám o Řecku udělaný svůj obrázek. Ze suvenýrů nebylo co koupit. To stejné zboží dostanu i na pouti v Horní Lhotě. 

Ve 13 hodin jsme během oběda na zadní palubě odrazili od břehů Řecka a nabrali směr k Turecku. 

Zbytek odpoledne opět u dětského bazénu a počítáním řeckých ostrovů, které proplouvaly kolem.

Před galavečeří (doporučen oblek, smoking, večerní šaty) jsme kvůli dětem dali přednost bufetové večeři, která narozdíl od předchozích večeří proběhla v naprosté pohodě. Děti jedly a byly spokojenější než v restauraci. O večeřích pro následující dny bylo rozhodnuto.

4. den - Izmir (Turecko)

Přistání v 9 hodin. Po vylodění projdete davem taxikářů, kteří nabízejí, že Vás svezou do města. Když odmítnete dvacátého taxikáře, začne do Vás hustit dvacátý první. Historické centrum města je vzdáleno asi 5 km od přístavu. Výlet do něj jsme vzhledem k dětem vynechali a prošli jsme jen blízké okolí. 

Děti narazily na místní dětské hřiště, kde musely vyzkoušet prolézačky a houpačky. Sedačka teda vypadala hrůzostrašně. Děti s ní ale neměly problém.

Odjezd lodi z přístavu v 15 hodin.

Co mě v Turecku překvapilo jsou sídliště stavěné v kopcích. Představte si, že domů jdete jako na horskou tůru.

Další zajímavostí je, že v Turecku neuvidíte ženy zahalené v šátcích. Potkal jsem tak tři. Nevím jestli jsou různé druhy náboženství a jen některé přikazují zahalení hlavy, a nebo je to jen západní specialita aby v Německu a Francii bylo o čem diskutovat.

Po večeři jsme navštívili lodní divadlo, které mělo pro tento den připraveno pásmo písní z brodwayských muzikálů.

5.den - Istanbul (Turecko)

Přistání v 7.30. Přístav se nachází přímo v bosporské úžině. Stačí přejít most a jste ve městě. V přístavu se na Vás sesype opět hormada taxikářů, kteří se Vám snaží namluvit, že do města je to tak daleko, že se tam pěšky dojít nedá. Nevím kde má Istanbul samotné centrum, ale to co jsme viděli v pěším dosahu nám stačilo k naší procházce. Istanbul je rušné město, narozdíl od Izmiru v něm najdete i značkové obchody jako Nokia, Starbucks atd.

Cesty jsou plné aut a pořád se troubí. Zdá se mi, že se troubí i když to žádný smysl nedává. Možná jen využívají funci klaksonu v autech, když už je tam výrobci namontovali.

Při procházce kolem pobřeží na Vás stále útočí prodejci vyhlídkových výletů bosporskou úžinou. Co půl minuty Vám mávají před obličejem letáky.

V Istanbulu nakoupíte výrobky snad všech světových značek. Versace, CK, Prada. Nemusíte ani do obchodů. Oblečení visí přímo na zdech domů. Prodej se uskuteční na chodníku. Chcete koupit mobilní telefon (iPhone, HTC, Samsung). Není problém. Všechno nové, originál zabalené do smršťovací fólie. Na chodníku malý stoleček, na něm vyskládaných 6 autorádií v komínku. Také zabalené ve fólii. Se živnostenským oprávněním si zde asi nikdo hlavu neláme. Kdo má dvě ruce, ten prodává. Jeden úsporné žárovky, druhý samolepící pásky a třetí koření. A osmistý leštidlo na boty.

Opět žádné ženy v šátcích.

Turecká města a mentalita lidí na mě dobrý dojem neudělala. Ale je to jen můj názor.

Odjezd lodi v 17 hodin a před námi 1640 km do Dubrovníku a den na moři.

Pro následující den jsme si objednali snídani do kabiny. Vyplníte visačku co byste si všechno rádi dali a pověsíte jí na kliku.

Číšník donesl snídani asi o půl hodiny dříve něž jsme vyznačili na visačce, takže nás probudil.

Protože tento den loď nezastavovala v žádném městě, ráno bylo pohodové. Nemuseli jsme nikde spěchat a tlačit se na snídani v bufetu.

Den strávený u bazénu, nákupy v lodních Duty free obchodech (žena dostala náhrdelník Swarovski, dcera si sama vybrala hodinky Flik Flak - však už příští rok jde do školy).

Na lodi bylo tento den připraveno více programů než jiné dny. Starší dceru nadchnul tanec Merengue, takže se zapojila do kurzu a byla jím nadšená. Mladší laškovala s italským animátorem.

7. den - Dubrovnik (Chorvatsko)

Přistání ve 12.30. Poprvé co jsme dali přednost transportu do města autobusem místo pěší procházky. Přístav je cca 8 km od centra. Cena 10 EUR pro dospělého a 7,50 pro dítě. Byl nám přidělen konkrétní autobus v pořadí, v jakém si cestující zakoupili vstupenky. Museli jsme proto asi 40 minut čekat na náš autobus. Taxíkem by nás cesta možná vyšla stejně, jen bez čekání. Po nástupu do autobusu jsme dojeli k bráně přístavu a do autobusu přistoupila policistka a začala kontrolovat pasy. Ti co je neměli si museli vystoupit. Paradox. V Turecku celní procedury nikdo neřešil, v Chorvatsku by Vás klidně zastřelili. Možná to ale byla jen stará panna nebo jí někdo ráno naštval.

Dubrovník hodnotím jako nejhezčí město z navštívených.  Suvenýry vztahující se k městu. Výborná zmzlina. Snad jediná vada na kráse jsou turecké záchody (i když moderní, v nerezu).

Děti podstoupily tradiční zmrzlinovou kůru.

Potom pořádně zapít.

A v 17.30 už se mávalo Dubrovniku. Další zastávka Benátky.

Zbytek dne se dal trávit opalováním, aerobikem, prohlížením krajiny nebo u bazénu.

A také balením. Do kabiny obdržíte veškeré potřebné instrukce pro ukončení plavby. Nové visačky na zavazadla (rozdělené podle barev). Itinerář, kam se má jaká barva následující den dostavit (do divadla), účet za Vaší plavbu. Označená zavazadla musíte před druhou hodinou ranní vystrčit před kabinu. Personál je odnese a předá v terminálu do odbavovací haly.

8. den - Benátky (Itálie) - vylodění

Přistání v 9.30. Po snídani skoro všicni cestující stojí na palubě a čekají na dojezd do Benátek. Proplouvání tohoto kolosu městským kanálem je opravdu fascinující zážitek. V této chvíli začnete smutnit, že ten týden pohody končí. Chcete prostě pokračovat. Poté se již dostavíte na předem určené místo a tam čekáte až zavolají Vaší barvu a jdete se vylodit. Čekali jsme asi hodinu a půl, než přišla řada na šedou barvu zavazadlových visaček. Toto hodnotím jako nepříliš zdařený způsob, ale také nevím jak jinak vyřešit, aby se 3000 lidí najednou nenacpalo k výstupním dveřím.

V terminálu si vyzvednete svá zavazadla (našli jsme všechna), vynesete před terminál a jdete pro auto. Západní chytrolíni nasednou do svého auta, přijedou před závoru a jdou se postavit do fronty ke kase, takže výjezd z parkoviště totálně ucpou. Ti co jdou napřed parkování zaplatit, pak stojí ve druhé frontě, protože není kudy vyjet. Pronájem 2 metrů čtverečních betonové plochy na týden za 90 EUR mi přijde šílené, ale když s tím dopředu počítáte, nejste překvapeni. Pak už jen naložíte kufry a vydáte se na cestu domů.

Taky musíte nastavit navigaci směr Fulnek.

Dovolená skončila.

Celkové hodnocení

Před cestou jsem nevěděl co od takové cesty očekávat. Nyní mohu hodnotit. Vleze Vám to pod kůži. Jedna plavba nestačí. Chcete jet znovu a znovu. Takže bacha na to. Příští rok jedeme znovu. Jen Turecko vynecháme.

Všechny fotografie

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »